Po dvou týdnech školení na technologickou konzultantku bych měla říct: "jsem okouzlená informační technologií,"  ale pravda zní: "jsem okouzlená instruktory, kteří mě s ní učí pracovat!"

Nikdy jsem nepotkala tolik milých chlapců, kteří by mě tak ochotně vysvětlovali, co se kde mačká a otvírá. Stačí vyslat sebemenší záblesk nejistoty, a už za mnou nakluše Sadish, usměvavý student z Nepálu. Všechno s klidem vysvětlí, aniž by mi rval ruku z myši nebo ve mě vyvolával pocit neschopnosti, a jsem zas o krok dál. 

Kromě sobotních školení v menší skupince mám ještě 6 hodin týdně praxe. Nejlepší je praxe v audiovizuálním centru a na helpdesku, opět protože mám úžasného instruktora. Jmenuje se Reed, je o dva roky starší, chodí ve sněhu v žabkách, a nutí mě si všechno vyzkoušet.

V neděli mě poslal na druhou stranu kampusu vyměnit barvu do tiskárny (kterou jsem mimochodem skoro neunesla) a byl hrdej na to, že jsem sama zjistila, jak se z toho vytahuje pojistná páska. 

Také už mě 3x přinutil zvednout telefon a tvářit se, že o počítačích vím víc, než ti nešťastní lidé, co volali. Zatím jsem měla štěstí na zákazníky (popletení profesoři), ale až jednou zavolá nějakej ajťák, že se mu něco posralo, tak to bude pořádnej trapas. Naštěstí už mě Reed naučil frázi "let me give you our specialist on bla bla bla...," po které předám sluchátko jemu nebo jiné schopné osobě a budu poslouchat, jak se ten problém teda řeší.

No prostě, už mám na svém kontě pár menších trapasů, ale mí úžasní učitelé ve mě pomalu ale jistě vyvolávají pocit, že na to mám. Tohle je snad nejlepší práce na kampusu, co jsem mohla dostat!