Už jsem v Chicagu! Let s LOT Polish Air byl zajímavý. Nejenže se neobtěžovali velkou část hlášení překládat do angličtiny, ale neustálé opakování slova evakuacia mě pěkně znervózňovala.

Abrahámova rodinka se o mě stará jak o vlastní dítě. Dovezli mě z letiště, krmí mě, šatí mě... Už NIKDY neřeknu o Abrahámovi nic špatného. Jeho maminka nás včera celý den popovážela po městě, abychom v tom čtyřicetistupňovém vedru nezhebli. Večer mě pozvali do restaurace s překrásným výhledem na město. Ještě nikdy jsem nejedla rybu za 30 dolarů a byla jsem pěkně nervózní z toho, jakým nožem ji krájet. Už vím, že lidi, kteří učí na University of Chicago (Abrahámův tatínek), jsou strašně bohatý.

Chicago je tak krásný! Ještě nikdy jsem neviděla tak zelené město. Všude parky, fontánky, stromy... Připadá mi, že se snaží, aby to tu bylo jak v ráji. Marně jsem včera celý den hledala žebřáky a bezdomovce. Asi jsem byla v těch nesprávných čtvrtích. Ani na feťáky v parčíku jsem nenarazila. Všude jen čistá, hladce posekaná travička.

Dnes mě čeká večeře s Joy Sales, kamarádkou z Grinnellu, a pokud přestane bouřka, tak i botanická zahrada. A zítra hurá na cestu vlakem do hlavního města Mormonů, Salt Lake City!