Kdyz jsem si toto pondeli kupovala svuj prvni americky mobil, ani jsem netusila, ze jeho hlavni funkci bude svitit mi na cestu pri navsteve toalety...

Zacalo to nevinne. Sedim u pocitace v jedne ze skolnich budov, pisu esej, a najednou tma tmouci - vse chciplo a nikde zadna "emergency exit" svetla. Zanadavala jsem, ze jsem vcas nestiskla tlacitko "ulozit" a sbalila si batuzek.

Muj mily mobil mi posvitil na cestu k vychodu, ale... vychazet by byl opravdu spatny napad. Na ulici, kde bylo jeste pred chvili 30 stupnu, ted padaly kusy ledu, a nebylo videt na krok. Jeste, ze jsem v tu chvili byla vevnitr - nekolika nasim bezcum to v kukuricnych polich tak otrhalo kuzi, ze museli do nemocnice (a jsou ted v novinach).

Bourka zurila cely zbytek vecera, a pry tu probehlo i tornado. Ovsem emailove varovani, ze se pred nim mame schovat do sklepa, jsem si precetla az o den pozdeji, kdy nam opet pustili proud, a tedy i internet. 

Noc bez proudu byla jedna velka party - naprosta vetsina studentu ma ukoly online, takze nezbylo nez najit si jiny zpusob zabavy. Nekteri hrali na schovavanou v cernocerne vedecke budove, jini skakali v holinkach v desti, a dalsi se shromazdili na mistech, kde bezelo svetlo z nahradnich zdroju a par hodin prokecali. 

Bohuzel na zachode nam neposvitili, a tak jsem se tam musela plazit s mym chabym mobilovym svetylkem. Karen mi dneska slibila, ze mi koupi celovku, aby se mi priste vklidu curalo - pry tu budou tornada az do cervence. Booooze.

Nejlepsi ale bylo, kdyz nam dneska vypadl proud na hodine statistiky. Vsechny pocitace byly hned mrtve a pani profesorce nezbylo, nez nas propustit. Doufam, ze tohle dobrodruzo jeste chvilku potrva!