"Nač si brát do Texasu pas, když nebudem přelejzat hranici s Mexikem a beztak mi ho tam někdo ukradne?," říkala jsem si a schovala ho do šuplíku... CHYBA! Jakmile jsme dojeli na jih Texasu, zjistili jsme, že jsme v pasti. V Texasu se totiž nekontroluje jen u hranice, ale i na dálnicích směřujících na sever.

Já a Juanes, jediní zahraniční studenti z naší skupinky, jsme si nechali od školy poslat kopie našich cestovních dokumentů a hrozili se kontrolního stanoviště na cestě zpátky.

Když přišel den D, Já a Juanes jsme si vlezli každý do jiného auta, abychom nebyli až moc podezřelí. Moje auto přišlo na řadu první. "Are you all US citizens?," zeptala se obrovská gorila. "Ne, já jsem z České Republiky," řekla jsem popravdě a zamávala svou školní průkazkou. Ani se na ni nepodíval a mávnul, že můžem jet dál.

Zato Juanes měl namále. Jakmile řekl, že je z Ekvádoru, pan policajt poručil, ať si vyleze a odvedl ho k vyšetřování. Juanes jim ukázal všechny svoje kopie, průkazy, a social security number, a policajt mu na to chladně řekl, "Jste bez dokladů a na základě tohoto trestného činu Vás máme právo deportovat." Pak ho ještě půl hodiny mučili dotazy, proč s sebou nemá pracovní dokumenty, když na škole pracuje, a nakonec, když už byl celý podělaný, že poletí zpět do Ekvádoru, ho pustili.

Šli jsme to oslavit do fastfoodu, aby se Juanes trošku vzpamatoval, a společně jsme žasli nad touhle jasnou ukázkou rasismu. Příště už raději nebudu spoléhat na svou světlou pleť a na jih si s sebou vždy přibalím tucet cestovních dokumentů, aby neměla hlídka žádné pochyby.