Asi si jeste pamatujete, jak jsem byla hotova z toho, kdyz mi minuly rok udelili $ 5.000 stipendium na cestovani po narodnich parcich Spojenych Statu s fotakem v ruce. Ten den jsem se tajne proplizila na zachod, aby me nikdo nevidel, se zalepenou obalkou s rozhodnutim v ruce, a strasne nervozni jsem ji konecne otevrela. A pak uz nasledoval jen prival slz dojeti.

Od te doby, co jsem se vratila z meho uzasneho cestovani zpet na Grinnell, me neopustily toulave boty. Nemuzu se zbavit pocitu, ze vsechny ty diskuse o odbornych clancich, do kterych se pri hodinach zapojuji, a vsechny eseje, co na Grinnellu neustale pisu, me o svete a o zivote zatim naucily mnohem mene, nez konverzace s cizimi lidmi ve vlaku pri mych cestach Amerikou. A najednou, z cista jasna, me to napadlo: vzdyt ja bych si mohla pozadat o Watsonovo Stipendium!

Watsonovo stipendium, nebo anglicky Watson Fellowship, je grant ve vysi 25 000 dolaru na cestovani po dobu jednoho roku kdekoli po svete krome USA a statu, odkud student pochazi. Kazdy rok je udeleno 40 studentum studujicim na vybranych skolach v USA, vcetne Grinnellu. Watsonovi stipendisti po ukonceni bakalare rok cestuji a uskutecnuji svuj projekt, ktery podrobne popsali ve sve prihlasce. 

Ziskat Watsona je temer nemozne, protoze je o nej strasny zajem a skola vas musi nominovat jako jednoho z nejlepsich studentu, abyste se vyberoveho rizeni mohli vubec zucastnit. Ale cim vic o tom premyslim, tim vic si jsem jista, ze tohlo je prave pro me. Pomysleni na cestovani osamote, jen se svym denickem, po celem svete je tak lakave, mam chut udelat vse pro to, aby me skola pristi rok nominovala. At at uz Watsona ziskam, nebo neziskam, jedno je jiste: konecne mam zas o cem snit!