Sedím u stolu ve svém pokoji, jím už čtvrtou (poslední ) fidorku v kuse, a konečně jsem se dokopala k tomu, že sem něco napíšu, ačkoli vůbec nestíhám.

Do nového semestru jsem se vrhla rovnýma nohama už v pondělí v půl páté ráno, kdy jsem časově posunutá vyskočila z postele a jupí na snídani. Čekala mě sociologie se zakrslým, leč charismatickým profesorem, následovala španělština s paní profesorkou z Hondurasu, pak statistika v naprosto přecpané třídě třiceti studentů, a nakonec kognitivní psychologie s mou oblíbenou profesorkou z minulého semestru. Večer přišel na řadu můj bubnovací orchestr (naprostá husťárna), ve kterém se učíme hrát na ocelové pánve z Trinidadu (jo, ty z Jamboree!), marimbu, a všelijaké jiné ťukací nástroje.

 S kamarádkami z patra jsme si daly fyzické, společenské, a akademické cíle na tento semestr a sepsaly jsme to na papír, abychom mohly jedna druhou právoplatně buzerovat...neboli podporovat. Já budu tento semestr mimo jiné chodit 3x týdně cvičit, budu milá na svou spolubydlící, najdu si tři nové kamarády a zaměřím se na studium španělštiny a psychologie.

Tento semestr mě čeká o něco zajímavější práce, než doplňování tofu a fazolí v jídelně. Včera jsem dělala pizzu! Nejdřív se nechalo těsto v pískacím stroji zplacatět, pak jsem ho namasírovala bodákem, aby se netvořily na povrchu vzduchové bubliny, zahnula jsem okraje, postříkala to jakýmsi sajrajtem, a pak hurá zdobení. Nejvíce mě bavila Řecká, protože při té jsem mohla ujídat sýr feta. Ve středu začnu učit češtinu a už se těším na své studentíky.