Jak zdatní maturanti z angličtiny tuší, tento čtvrtek slavili američani Thanksgiving. Díkuvzdání považuju za nejkrásnější americký svátek, protože není tak komerční jako Vánoce, lidi se nestresují kvůli dárkům (ikdyž kvůli krocanovi jo) a všude je příjemná rodinná atmosféra.

Moje kamarádka Jojo pozvala mě a Glendu z Hondurasu k sobě domů do Iowa City, aby nám nebylo na kampusu bez rodiny smutno. Měly jsme se jako v peřince.

Jen co jsme ve středu večer dorazily, uvařili nám pán a paní Ju teploučký čaj a ujistili nás, že můžem ráno spát jak dlouho chceme. Toho jsme také využily a ráno jsme vylezly z postele v 10 jak vyvorané myšky. 

Po ranní modlitbě u snídaně následovalo jezení, jezení a jezení. Hráli jsme společně deskové hry a pan Ju neustále přinášel další předkrmy. S Glendou jsme to neodhadly a nacpaly jsme se k prasknutí Taiwanskými závitky, které jsme jsme pomáhaly vyrábět a měly jsme k nim osobní vztah. Když pak večer přišlo na krocana,už jsme si jen uždíbly, protože víc se toho do nás nevešlo.

Večer nás něco popadlo a zpívali jsme dvě hodiny Vánoční koledy -  malá Cathrine hrála na cello, já s paní Ju jsme něco brnkaly na klavír a ostatní do toho amatérsky bručeli slova ze zpěvníků. Takže už mám v hlavě trošku rozsáhlejší repertoár než We wish you a Merry Christmas...

V pátek jsme si přivstaly, protože po Díkuvzdání jsou vždy v obchodech největší slevy, a čím dřív zákazníci přijdou, tím větší ty slevy jsou. Ježíškova peněženka zaplakala, ale kdybych nakupovala v jiný den, plakala by třikrát více. Párkrát jsem u pokladny překvapeně vykvíkla, třeba když jeany původně za 40 dolarů, slevené na 20 dolarů, najednou stály jen 9. Každopádně po 5 hodinách nakupování jsme jen padly únavou do křesla a hladily Juovic kočičku.

Poslední večer jsme společně koukali na film na motivy románu Jane Austenové a užívali si každý záběr na herce, který hrál Snapea v Harrym Potterovi. Kéž by jen na Grinnellu byli tak krásní a chrabří muži!