Ano, jeste ziju. Omlouvam se, ze jsem se tak dlouho neozvala - nejak se to na me vsechno navalilo a myslela jsem, ze se z toho po....

Najednou mam pred sebou spoustu dulezitych rozhodnuti, pred kterymi uz o moc dele couvat nemuzu: Co si zvolim jako hlavni obor? Kam pojedu pristi rok studovat? Vsechno by to bylo o dost jednodussi, kdybych nemela tolik moznosti. Do Mexika, Ekvadoru, Chile, Danska, Australie, nebo Kostariky? Nevim, kam se driv vrhnout. Nekdy mam pocit, ze bych byla stastnejsi, kdybych nemela na vybranou. Moje budoucnost je v mych rukou, a to me desi. A jestli me chcete jeste vice vystresovat, tak se me na to vsechno ptejte :-)

Zavazat se k 20 hodinam prace tydne nebyl nejlepsi napad. A pak se divim, ze nemam cas na ukoly... Na druhou stranu musim konstatovat, ze me prace bavi vice nez studium. Videt svoje fotky publikovane v novinach je o dost lepsi pocit nez dostat dobrou znamku z eseje. Nic proti nasim profesorum, ale ja uz chci proste neco uzitecneho delat, a ne jen porad cist, psat a diskutovat. Ja chci vyrabet zidle, ucit, varit, rodit, cokoli... jen at je videt nejaky vysledek...

Na tomto semestru je nejlepsi bydleni v Nemeckem domecku. Ja mam ty nase spolubydlici tak rada! Zijeme ve vzajemne symbioze. Pres tyden se podporujeme, masirujeme a uklidnujeme, abychom vydrzeli az do patku. Kazdou sobotu pak spolecne varime veceri a kalime. Obcas se dohadujeme, kdyz nekdo neco nezaplati nebo si neumyje hrnecek - pak vzdy s laskou vzpomenu na domov.

A na zaver posilam odkaz na muj kratky clanek o letnim cestovani po U.S.A (strana 7).