Grinnell, Grinnell, Grinnell! Jak ja ho zboznuju. Vcera jsem se ucila do tri do rana, protoze jsem se od te zajimave knihy proste nemohla odtrhnout. Po ceste do nemeckeho domecku jsem potkala mileho cernouska, a protoze se nam ani jednomu nechtelo spat, jeste jsem se pul hodiny vykecavali. Jmenuje se Talent a je ze Zimbabwe. Takova jmena se pry v Zimbabwe davaji bezne - jeho spoluzak z prvni tridy byl zase Genius. Predstavte si, ze date diteti jmeno Genius, a zrovna se nevyvede...

Jednou se takhle ucim v budove na spolecenske vedy, je neco kolem pulnoci, kdyz tu slysim nadseny smich za dvermi. To sjizdeji studenti na matraci schody! Take jsem si jednou sjela. Grinnell je plny nahodnych prekvapeni a silenosti.

Ale hlavne jsem tento semestr chytla dva naprosto uzasne profesory! Prvni je profesorka na informatiku, Janet Davis. Prvni den prinesla do skoly chleba a marmeladu a rekla: "Predstavte si, ze jsem tupa jako pocitac, a vysvetlete mi, jak si mam namazat chleba." Kvuli nasim nepresnym instrukcim se pekne zapatlala. Ted uz jsme postoupili na vyssi level a rikame programu GIMP, co ma jak a kde nakreslit. Udelala jsem panacka s ocima ve tvaru zelenych paprik!

Muj profesor na Globalni Rozvoj, Eric Carter, si asi musi myslet, ze mam nejakou poruchu. Jeho vyklad je vzdycky tak zajimavy, ze na nej casto omylem ziram s otevrenou pusou.  Kdybych si mela vybrat, zda pujdu do kina, nebo budu dve hodiny sedet na tvrde drevene zidli a poslouchat profesora Cartera, dam bez vahani prednost Carterovi. Z jeho oci cisi nadseni, pochopeni a respekt. Je narocny. Chce po nas, abychom precetli sto stranek denne, inteligetne se projevovali v hodine, a chodili ve volnem case na vselijake extra prednasky. A take nam ukazal svou oblibenou stranku, Gapminder World, na ktere si clovek muze nechat prehrat, jak se co zmenilo ve svete od roku 1800. Konec zastaralych tabulek a atlasu - pojdme si hrat s barevnymi bublinkami!